Očkovací kalendář v ČR

V České republice jsou některá očkování povinná.  Povinnost rodičů nechat své dítě očkovat ukládá vyhláška č. 537/2006 Sb. o očkování proti infekčním nemocem, a pozměňující vyhláška č. 65/2009 a č.299/2010 Sb. Ministerstva zdravotnictví České republiky a řídí se podle stanoveného očkovacího kalendáře. Při nedodržení tohoto očkovacího kalendáře ze strany rodičů hrozí finanční sankce, dalším problémem pak může být zařazení dítěte do kolektivu-jesle,mateřská škola, pobytové akce dětí, kde je řádné očkování vyžadováno.


Všechna povinná očkování jsou bezplatná (hradí je stát).

Cílem programů celoplošného očkování je dosáhnout snížení výskytu onemocnění a úmrtí na konkrétní infekce. Stategie vychází ze skutečnosti, že teprve tehdy, je-li naočkována převážná většina dětí ( u některých nemocí to musí být více než 95%), se může cirkulace daného viru nebo bakterie v populaci přerušit a konkrétní infekční onemocnění vymizet.


 

Proti kterým nemocem tedy povinně očkujeme ?

1/v kojeneckém věku hexavakcína-kombinovaná vakcína proti šesti vážným nemocem /záškrt, tetanus, černý kašel, dětská přenosná obrna, žloutenka typu B a onemocnění zp.bakterie hemofilus-viz níže

2/v batolecím věku vakcína Priorix- proti spalničkám přiušnicím a zarděnkám

 Záškrt

onemocnění dýchacích cest, zdrojem je bacilonosič nebo nemocný člověk, šíří se vzdušnou cestou, ale i kontaminovanými předměty. Původcem je bakterie Corynebacterium diphteriae, která způsobuje těžkou povlakovou angínu, otok krku, vchodu do dých.cest až dušení dítěte, komplikací může být zánět srdečního svalu.

Před zavedením povinného očkování se v ČR vyskytovaly desítky tisíc případů ročně a mnoho dětí na záškrt umíralo. Očkování se v omezeném rozsahu začalo provádět již před druhou světovou válkou a od roku 1947 se stalo povinným. V důsledků očkování se výskyt nemoci rychle snížil, nyní dochází pouze k vyjímečným sporadickým případům.


 

Tetanus

onemocnění způsobuje bakterie Clostridium tetani, která produkuje toxin ovlivňující nervovou tkáň. Lidé se infikují při poranění kontaminovanými předměty -hřebík, tříska nebo jiné ostré předměty, po infikování se dostaví celkové křeče, křeče žvýkacích svalů, dechové potíže, dušení .

Proti tetanu se v omezeném rozsahu začalo očkovat v poválečných letech. Pravidelné očkování bylo zahájeno v roce 1958, další hromadné očkování proběhlo v letech 1974 -6. Od té doby byla pozorována jen ojedinělá onemocnění u osob, které vynechaly potřebné přeočkování v určeném intervalu . Očkování se provádí pravidelně i v dospělém věku v intervalech 10-15 let nebo při větším poranění v rámci ošetření v úrazové ambulanci.

 

Dávivý kašel /černý kašel-pertuse/

Bakteriální onemocnění dýchacích cest, způsobuje je bakterie Bordetella pertussis, zdrojem je výhradně nakažený člověk- přenos nastává kapénkovým způsobem. Nejvíce nebezpečné je toto onemocnění u kojenců a malých dětí.  Infekce se projevuje jako těžký zánět postihující sliznice dýchacích cest, typický je dráždivý kašel, komplikace-krvácení do mozku, zánět mozku, křeče a těžké zápaly plic.

Dříve velmi častá nemoc dětí předškolního věku. Ročně onemocněly desítky tisíc dětí a mnohé z nich umíraly. Počátek očkování u nás od roku 1951. Nemocnost se rychle snížila - počátkem 70. let byla přibližně 100 x nižší, než před zavedením očkování. Nulových hodnot však nebylo dosaženo nikdy. Naopak výskyt nyní bohužel v posledních letech stoupá a stejná situace je v celé Evropě.   Na tento jev je reagováno změnou očkovacího schematu, kdy se upřednostnilo očkování proti černému kašli před očkováním proti tuberkulóze, očkují se tedy kojenci od 9.týdně věku a současně se zavedla posilující dávka v 10 letech věku dítěte. Doporučuje se i očkování starších dospělých, kteří mohou být pro malé dítě zdrojem infekce černého kašle-prarodiče. Nově se dokonce podporuje i očkování těhotných žen proti této infekci před porodem dítěte.

 

Dětská přenosná obrna

virovém onemocnění, zdrojem nákazy je nemocný člověk. V začátku se onemocnění projevuje jako virový infekt-zvýšená teplota, nevolnost, bolesti hlavy a břicha, průjem, následně virus zasáhne centrální nervový systém a může způsobit obrnu dolních končetin.    

První velká epidemie tohoto onemocnění u nás proběhla v roce 1939. Poté následoval řetěz dalších, přicházejících přibližně v pětiletých intervalech. V poslední velké epidemii v roce 1953 onemocnělo až kolem 2000 dětí. Další očekávané epidemii předešlo povinné očkování prováděné od roku 1957. V mimořádné kampani byly naočkovány všechny děti do 15 let. Efekt vakcinace byl výborný - onemocnění vymizelo prakticky okamžitě. Stali jsme se tak jedním z prvních států na světě, kde byla tato nemoc eliminována.

Očkování dříve probíhalo formou perorální vakcíny /podávané ústy /, nyní je vakcína injekční-v rámci kombinované vakcíny.


 


Virová hepatitida B

virový zánět jater, zdrojem je nemocný člověk nebo bacilonosič, přenáší se krví a krevními deriváty, kontaminovanými předměty, z matky na plod. Virus napadá jaterní buňku,vážně ji poškozuje, následkem může být jaterní cirhóza nebo až rozvoj nádoru jater.

Od roku 2001 se v České republice zavedlo plošné očkování kojenců a dětí ve věku 12 let, které nebyly v minulosti očkovány. V dospělém věku se očkují lidé s větším rizikem nákazy při výkonu povolání /zdravotíci,pracovníci charit,hasiči aj./

 

Hemofilus sk. B

bakterie, rozšířená hl. u malých dětí, přenáší se kapénkovým způsobem a způsobuje záněty dých. cest, hlavně hrtanu, záněty středouší, zánět mozkových blan. Při zánětu hrtanu touto bakterií hrozí rychlý otok dýchacích cest až dušení dítěte. V České republice se plošně očkují kojenci od roku 2001 v rámci kombinované vakcíny.


 

Spalničky

virové onemocnění, přenáší se kapénkami vzdušnou cestou od nemocné či nakažené osoby. Hlavními projevy jsou horečka,  zánět horních cest dýchacích se silnou rýmou, kašlem a zánětem spojivek, zarudlý, zpočátku drobný, postupně splývající exantém na kůži, komplikace-zánět plic, zánět středního ucha nebo nosních dutin, mozku, mozečku aj.

V období před zavedením povinného očkování se jednalo o velmi časté a obávané onemocnění. Počet hlášených případů se pohyboval mezi 50 -80 000 za rok a stovky dětí na komplikace spalniček umíraly. Situace byla zásadně změněna očkováním zavedeném v roce 1969. Poslední velká epidemie proběhla v roce 1971, od té doby se na našem území vyskytovaly jen ojedinělé případy. V posledních letech jsou ale zaznamenány epidemie spalniček v Evropě i v mimoevropských státech a možnost importované nákazy, příkladem je i případ z roku 2014, kdy zdrojem nákazy byl muž, který importoval nákazu z Indie a následně v České republice infikoval blízké příbuzné a zdravotníky, celkem byly spalničky potvrzeny u 186 osob.


 Příušnice

virový zánět slinných žláz (příušních, podčelistních a podjazykových), přenos vzdušnou cestou, komplikace-zánět slinivky břišní a zánět mozku, u chlapců zánět varlat až následná sterilita. Přenáší se vzdušnou cestou.

Před zavedením očkování byly u nás zaznamenány pravidelné epidemie s postižením až 100 000  dětí v jednom roce. K hromadnému očkování se přistoupilo v roce 1987. V posledních letech je nyní evidováno několik tisíc případů ročně.


Zarděnky

virové onemocnění, šíří se kapénkovým přenosem.  Projevuje se jako prokrvácený exantém na kůži,  bolesti kloubů, zduření lymfatických uzlin, hlavně za ušima. Nebezpečná je infekce v těhotenství, kdy hrozí vážné poškození plodu až potrat.

Od roku 1982 bylo zavedeno očkování 12-letých dívek a následně od roku 1995 se očkují plošně všechny děti od 15.měsíce věku dvěma dávkami kombinované vakcíny.

 


Pokud tedy shrneme dosažené výsledky očkovacích programů, jsme zatím velmi úspěšní a to i v rámci mezinárodního srovnání. Abychom tuto situaci udrželi i nadále, je nutná vysoká proočkovanost dětské populace. Pokud by se zvýšil počet neočkovaných dětí, uvedené nákazy by se opět velmi rychle rozšířily. Zcela základním předpokladem tedy je, aby byly očkovány všechny děti. Názory antivakcionistů, které ignorují jasné obecné principy očkovacích programů jsou velmi nebezpečné. Ničí práci celých generací odborníků a přímo ohrožují zdraví dětí ČR. Příkladem těchto názorů je  MUDr. Eleková z Prahy, které společnost Sisifos ( společnost našich 400 předních vědců z různých oborů) udělila vědeckou anticenu za matení veřejnosti.

Použitá literatura : D.Gopfertová, Dosavadní výsledky plošných očkovacích programů v České republice, Časopis Očkování a cestovní medicina  1/2014, Sborník Vakcinologické dny 2015